Anotace: ...

Rozhodl jsem se ve verš proměnit,
myšlenky v nesmyslno rozměnit
a jako podzim mění listy v prach,
(i nepřítelova dáma mi dala šach)
tak i já něžně doufám v osud lepší jako jiní.
V kavárně doufajíci nad šálkem sladkého povzbuzení.
Lacině házející úsměvy po anonymech okolních,
šklebící se nad neštěstím svých či cizích.
Přesto jako básník amatér rád nasávám pohledy jiných,
abych na chvíli zažil klid v duši své smutné,
když nejsem jediný kdo drhne
chodník po vánici, která nekončí.
A zdali skončí..

Jednoho dne jsem nechal zatoulat svá slova dál
a hrobník se zbraní pohřbil je i se sebou,
když vše mi vzal.
Od té doby utápím své pudy na dně brandy
s příběhem hodným legendy,
za kterou dlužím více než mockrát životem vlastním..

Publikoval(a): MV1, 14.10.2015