V marnosti je radost a v radosti je marnost
V marnosti je radost a v radosti je marnost
Vy mladí krásní lidé, plní ideálů
co na vlnách lásky plujete vpřed
kéž bych měl na to sílu
místo mozku mám jen vřed.
Malíři krajin drahý
stojíš tu jen tak, nahý.
Stojíš tu a čekáš zkrátka,
až múza otevře Ti vrátka
do krajin iluzí a touhy,
pak už stačí pohled pouhý
a na papíře první tahy
začneš štětcem tvořit záhy.
Vy mladí krásní lidé, plní ideálů
co hledáte světa střed
kéž bych měl na to sílu
místo mozku mám jen vřed.
A ty urputný hudebníku,
smělý trpký milovníku,
rozzáříš temnotu černou
svou melodií věrnou
a ať se děje cokoli,
nenech se svázat okovy.
Tvoje hudba je nám světlem
v našich srdcích věčným teplem.
Vy mladí krásní lidé, plní ideálů,
co hlavou zboříte i zeď
kéž bych měl na to sílu
nechci zemřít, ne tady, ne teď.
Básníku netvař se nesměle,
všechny múzy vyžeň z postele.
Poznáš jinou sladší vílu,
co vdechne život tvému dílu
a začni zase směle tvořit,
zas společenské konvence bořit,
protože Tobě není pomoci,
večer opět vytratíš se do noci.
Vy krásní mladí lidé, plní ideálů,
i ty živote, lásko, múzo, něho,
naposled napnu všechnu sílu
a vracím se na začátek všeho.
Publikoval(a):
Chubby, 31.8.2015