JÓGA
JÓGA
deštné pralesy přikryl jsem svými očními víčky
jako by to byla ta nejtěžší věc
kterou jsem kdy musel dokázat
utíkal jsem daleko od tmy
o jejíž kořeny jsem zakopával
v černé slepotě
v slzách
v bolesti zhmotněné do těla
ve vší té nahotě
kdo ztichl
a kdo má otevřenou hruď
kdo poznal sám sebe
a kdo od sebe utekl
od všech těch doteků vydávajících ozvěny
od všech těch zázraků jejichž dveře se zavřely
můj králi
přišla bouře
a všechny stromy se ti klaní
a obětují ti své koruny
jsou mrtvé
a já potřebuji šum jejich listů
aby zhojil mé rány
Publikoval(a):
Marek Miko, 31.5.2015