VULNICURA
VULNICURA
transformace pocitů
posadila se do křesla
do kterého se nevešla
posadila se do hrobů
černého jezera
rozmáčkl mé oči paličkou na maso
z mých vnitřností vyrobil náhrdelník pro svou
nevěstu
mé zpopelněné tělo nasypal do otevřených úst prázdnoty
kdysi to bylo snadné
jeden pocit kraloval jako lev
probudil jsem se nahý
s vlasy z lávy
s
t
é
k
a
j
í
c
í
m
i
d
o
v
n
i
t
ř
s
t
é
k
a
j
í
c
í
m
i
d
o
p
r
a
s
k
l
i
n
m
é
z
e
m
ě
z prasklých očních žilek
zrodil se strom s umělým dechem
vyrábějící atmosféru
řešení
transformace pocitů
roztrhaná čelistmi žraloků
ulehla do hrobů
dětských úsměvů
zůstala ti
nevěrná
Publikoval(a):
Marek Miko, 4.4.2015