(James Libustka, 23.8.2010, Básně)
Plavím se na prámu z nadějí.
Unylou krajinou šílenství.
Zpět neotáčím se raději.
Ve vaku vezu své tajemství.
Mlha výhledu brání,
o příď vlny se tříští.
Vítr jak hřebci vraní
žene mě v okamžik příští.
V moři mém slzy se topí.
Bez pláče kanou potají.
Kapky, jenž mizí beze stopy.
Vědomky v prázdnotu stékají.
Náhle se voda zčeří.
Prám můj se zvedne a narazí v útes.
V tu chvíli mé JÁ v osud uvěří.
Z vaku vylétne duše a dotkne se nebes.