Anotace: ...

vidím odliv ve tvých mokrých vlasech
které si myješ duší březového háje
pěnu dní smýváš kávou která zbyla ze včera
a rozléváš se do trávy jako bys byla vodou

vidím jak se ti v očích zmenšují myšlenky
jsou spletené do copů z železa
vrací se k tobě poškozené a nedokončené
ale stále drží svůj původní tvar

vidím bílé povlečení ve tvém laku na nehty
do kterého chytáš první sníh
a pereš ho v mléce
jako bys z nich už nechtěla cítít noc

vidím zmražené maliny ve tvých očních žilkách
když se probíráš ze surrealistického snění
tvé interpretaci snů kručí v břiše
a ty nemáš nic na chleba

vidím tvé tělo v mozaikách perských koberců
kroutí se jak otázky na které neznáš odpověď
ze všech odstínů chladu
poznáš kolik tahů štětcem bylo zaztraceno

ale už přichází nový příliv
a já tě nikdy nebudu prosit
aby ses vrátila

Publikoval(a): Marek Miko, 11.2.2015