Anotace: ...

šel jsem se projít do Monetových lesů
byl to můj mýtus
má cesta od nevědění k vědění
a na svých ramenech nesl jsem tíhu
všech neviděných západů slunce

duby jsou stromy které rostou stovky let
stačí když zplodí jeden strom za 100 let aby nevymizely
tobě by to zřejmě přišlo banální
ale pro mě to bylo zásadní zjištění když jsem tu byl

v tu chvíli mi přišly všechny mé básně plytké
žaludy padaly a padaly
umíraly a umíraly
a já si uvědomil
že vše co tu bylo krásné
je teď možná odporné
a já uslyšel něco
co jsem nikdy předtím neslyšel
pláč
pláč věcí které mají umřít

to by bylo dojemé
kdyby to bylo v dětské knize
žaludy nepláčou
to víš stejně dobře jako já
je to jenom strach
tvoje myšlenky zkreslují realitu
ale naopak to nejde

pokud je lidská povaha zlá
tak je zlá i povaha přírody

nejsou slyšet skoro žádní ptáci
voda proudí neslyšně
stmívá se tu brzdy

jdu dál

a zjišťuji
že se z plátna ztratily všechny

odstíny zeleně

Publikoval(a): Marek Miko, 30.11.2014