Básně, Povídky, Úvahy, Pohádky, Fejetony, Romány, Reportáže

a

7 náct

7 náct

micheel Básně » o Štěstí, neštěstí

Anotace: Dlouho jsem přemýšlela jestli básničku zveřejňovat, nakonec jsem se odhodlala, tak snad to nebude chyba..

Tak nevinná, tak naivní,
jsi přeci tak moc mladá.
A přesto na a také v ní,
když světlo hvězd již padá.

A ona stále, stále netušila nic.
A pila pořád dále, a pořád víc a víc.
A přišla na ni pohoda
a však až příliš důvěřivá.
A naše tichá dohoda,
nebyla přívětivá.

A pořád nic jsi netušila,
co já měl s tebou v plánu.
A přec jsi byla pošetilá,
však probudíš se k ránu.

Do náručí jsi mi spadla
a šlo to v celku lehce.
Ach, jak ty jsi byla mladá
a do budoucna cenná lekce.

A svět se s tebou náhle točí
a jazyk slova splétá
a teď jsi celá jen v mé moci,
ach, ta sladká, sedmnáctá léta.

Že by ti něco mysl otupilo?
Že by se v ******* moc pilo?
A copak se ti to nelíbilo?

Možná, kdybys nás nepotkala
a nejela jsi s námi.
Kdyby jsi doma pře zůstala
a řídila se fámy.

Kdyby tvé myšlenky ostré byly,
kdyby tvůj jazyk se nemotal,
kdyby jsi přemýšlela chvíli,
co může se stát potom dál.

Ale ty jsi se šla bavit,
šla jsi s námi, šla jsi slavit.
Hlava se ti motala, jazyk neposlouchal.
Podlaha ti klouzala, mozek stále doufal.

Pak šanci jsem ti však dal já,
půjdem ke mě hola-lá.
A ještě se napijeme,
na zdraví si připijeme.
Propijem se vesele,
až do mojí postele.

A trpkou chuť vanilky,stále na jazyku,
pomotané vzpomínky, čistá chvíle zvyku.
Jednou to však přijít musí,
každý to chce, každý zkusí.
Však se ti to líbilo,
potěšení sílilo.
Hořká pachuť v ústech tvých,
další zápis ve sbírkách mých.

Stále nevíš co se stalo,
předpokládat se to dalo.
Mozek ráno potemnělý,
alkoholem otupělý.
Všechno bolí, hlava třeští,
snad budeš mít, holka, štěstí.

Oči tvé jak světlu přivykaly,
to ještě stále oči neplakaly.
Co se tady děje?
Kde jsem se tu vzala?
Mozek se mi tiše směje,
má duše to vzdala.

To stále jsi nic nevěděla,
o nic míň pošetilá.
Ale dál už jsi neležela,
a náhle bylas čilá!

Kabelku, boty, rychle pryč.
Nuže ty mozku, nyní křič!

Vycházíš z bytu na ulici,
do strašlivého světa.
Koho tu máme? Uličnici!
A kdo má právo veta?

A jak jsi byla naivní,
stále jsi moje kočička,
a když byl na a když byl v ní,
už vyrostla nám holčička.

Snad nejsi už tak pošetilá,
už nejsi holka malá.
A i když stále nezletilá,
jak najednou ses bála.
Publikoval(a): micheel, 23.9.2014
Přečteno (358x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 23.11.2024 19:35
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti