Děvčátko
Děvčátko
Anotace: Napadají mě, když se na chvíli zastavím a naslouchám...
Po kopcích rozlehlých, krajinou laskavou,
nechává dál si snít holčičku toulavou.
Bez hranic, bez plánů kráčí si vpřed,
chvíli je na kopci, v údolí hned.
Miluje chrpy, co hledí z obilí,
i hvězdná obloha chuť tvořit posílí.
Láká ji příroda a duše svoboda,
knihy, déšť, samota, bouře, ne prázdnota.
Tančící louka, stromy a říčka,
hluboce vzdychne a zavře víčka.
Strach odvane vítr,
jen touha zůstane,
nebýt dál svázaná, pak ráj duši nastane.
Znovu zrodí se součástí každičké květiny,
dřevěných staříků, zvířat i mýtiny.
Publikoval(a):
Sunflowerfield, 20.9.2014