(Básník Kafka, 7.7.2010, Básně)
Jsem tu teď zase sám
a přijde mi to,že umírám,
sám sebe se proto ptám,
lásko má kde Tě mám ?
Ty tu zas nejsi a strach mě tíží,
protože nevím kam míříšn
nevím kam jdeš,ani kde teď jsi
smsky,vzkazy,maily jsou marný pokusy.
Mobil nezvedáš a já se propadám,
tuhle situaci už sám nezvládám,
padám hluboko do jámy temný
a myslím na tváře Tví jemný.
Všude kam se podívám Tě vidím
a ničí mě to,že vůbec nevím,
že nevím kam si zas odešla,
že nevím jestli ses se mnou rozešla.
Sám tu teď zase sedím
a pořád jen tak civím.
Je mi už totiž jasný,
že všechny ty dny krásný,
že už se sem nevrátí
a že já to nezvrátím.
Dopisuju poslední řádky
a chci to vrátit zpátky,
ale vím,že to už nepůjde,
že na to už nedojde,
protože tímhle končí život můj
a už nemám sílu říct lásko stůj.
Nemám sílu na nic a tak odcházím,
protože Tě nikde nenacházím.....