Anotace: ..kéž bys promluvila...

~Kéž lavičko~
~~~~~~
Dávno,pradávno....
Pod jednou košatou lípou
je prastará lavička
tam kdysi spolu sedávali
dědeček a babička,
ten dědeček,to vám byl elegán
rád nosil dlouhý bílý šál
a babička zas klobouček s růží
ne,nikdo se nesmál.
A někdy proti sluníčku
nosila s krajkou růžové paraplíčko
dědeček zas hůlku špacírku
a v kapse ve vestě
měl na řetízku z brýlí sklíčko.
Dědeček,rád z fajfky bafal
jako parní vlak
to vždycky říkávala babička,
prý ano.Přesně tak.

Lavička ta časem osiřela
už na ní nikdo nesedal
když tu babičku a taky dědečka
si pán Bůh k sobě vzal.
Každý má určitě svůj obláček
vždyť tak to přece chodí,
že někdo musí odejít a jiný se zrodí.
A když někdy nebe bouří
to babička hubuje
že dědeček sklíčkem z brýlí
tam po těch krásných holkách šmíruje.
Babička hned jeden mráček
paraplíčkem propíchá
to se spustí liják shůry
a každý dole domů pospíchá.
I ty holky co tam v trávě sedí?
Na které ty dědečkovi oči hledí?
A dědeček teď natruc babičky
zabafá z té svojí fajfčičky,
všude dým?

Né,jen mlha je tak hustá
ale jsou to vážně oni
babička a dědeček..jsem si jistá...
~~~~~~~~

Publikoval(a): Květka Š., 10.8.2014