Anotace: Psala jsem jí, když mě opustila kamarádka...Doufám, že si jí někdy přečte :))

Jeden pocit, jedno pouto,
nemůžeš však obeplout to.
Jeden příběh, dlouhá story,
na řece spojili se nám dva vory.

Nej zážitky, nej vzpomínky,
jako kdybys skládal k sobě kamínky.
Pouto navždy, většinou,
vzpomínky nám zůstanou.

S úsměvem na tvářích, vždy když jsme spolu,
užít si dokážem i školu.
Píseň tvého srdce, dokážu ti přezpívat,
vždycky, když nevíš kam se podívat.

Důvěřuji ti, víc než kdokoli,
bavit se spolu budem i až budem chodit o holi.
Tajemné pouto spojuje nás,
přátelství, náš společný hlas.

Nenahradí mi tě nikdo jiný,
ať je veselý, šťastný, nebo líný.
Jako dva vory, kamínky u sebe,
slepené lepidlem co nejde od sebe.

Přátelství, to je to lepidlo,
na nás dva/dvě právě teď dosedlo.
Doufám že kvalita, našeho lepidla,
je stokrát větší, než nějaká povidla.

Publikoval(a): 48player-, 3.6.2014