Anotace: myšlenky volně poskládané do básně o životě, lásce, zklamání, prostě o stínu, který nás provází...

Stín

Je tak tmavý, a tak rozmazaný,
každou vteřinu, je tu stále.
Co od něj čekám?
Snad aby zůstal nadále.

Šelest havraních křídel,
rozpoutá nervozity příděl.
Z čeho? Snad nějaké očekávání,
které má nekonečné trvání.

Ta touha jít, vzít, mít,
nechá se do těla vlít.
Horko po těle, myšlenky žádné,
jen doteky a ty jsou zrádné.

Teplo rozlévá se nahým tělem,
Přicházejíc s myšlenkou o něm.
Je tu stále, zavřu-li oči,
bdím- li, pořád se mnou točí.

Nechci se vláčet temnotou,
odhalovat se nahotou.
Vítr šeptá do ucha melodie,
rty se pohybují dle fantazie.

Slova neznám, sama se mi vybavují,
té bolesti na duši aspoň trochu ulevují.
Krev bílá kapajíc na polštáře,
tak nevinná, klečíc u oltáře.

Oči ubírajíc směrem k nebi,
velké, plné něhy. A prosby.
Za odpuštění. Ale komu?
Snad jen sobě a jemu.

Publikoval(a): jasminka1992, 18.3.2014