Anotace: Nepotřebuji ptáky, nech je uletět.

Šalamounova moudrost
Probudila mne ze spánku
Kterého ani nebylo
A já uslyšel rány na buben

Nebyl to déšť klepající na střechy
Spíš báseň opuštějící tělo
Tak se mi, tak se mi usnout chtělo

Bylo moc brzo na minulost
Příliš pozdě na její zapomnění

Tělo jako chrám plný zlata
O nějž jsem přišel s prvním pohledem na muže
Zářil jako ultrafialový paprsek

A teď
Vzpomínám si jen na tmu
Ze stínu Šalamouna
Hrajícího na buben

Publikoval(a): Marek Miko, 17.3.2014