Anotace: 8.9.2012

Kolik krásného zažili jsme spolu,
pohledy klouzaly nahoru a dolu,
my byli jsme jako jedno tělo,
dělali jsme co se nám chtělo.

Něžný stisk i pevné objetí,
letěli světem v časovém zajetí,
oči zářili ti při každém setkání,
i při citlivém a žádoucím lechtání.

Přítomnost už halí vzpomínku minulou,
já teď raději myslím už na jinou,
poslední pohled rozmažou slzy,
bude tě jiný mít už velmi brzy.

I když srdce své jsem ti dal,
kovové mlčení tvé jede se dál,
klíček teď s pokorou dávám vau,
Octavko naposled říkám ti čau.

Publikoval(a): Frantislav, 5.3.2014