Anotace: .....

Říká se, že psi se brání vždy útokem,
že čas odnese rány jako vodu potokem.
Ale rány čerstvé moc bolí,
a mě se zdá, že voda v tom potoce stojí.
Sůl ze slz se mi do ran vžírá
a mě jen naděje zbývá, v co doufám? V lepší zítra,
v to, aby si mě každé ráno jen ty líbal.
Sice už tě nemám, ale vzpomínky ty znám.
Věděla jsem, že to není na věky,
proto jsem si užívala každé tvé doteky.
Vnímala jsem dopodrobna vůni tvého těla,
tak se mi to líbilo tak jsem to i chtěla.
Tohle je můj monolog k tobě,
skončilo to jak si chtěl a to nerozhodně.
Možná ještě někdy napíšeš mi pár řádku,
ale raději to nedělej vyvolalo by to jen hádku.
Až naší lásce zaplatím poslední splátku,
vyhlasím proti lásce stávku.
A to proto, že nevím kdo by tě mohl nahradit,
tak jsem se rozhodla kolem srdce brány postavit.
Malého prince na nějakou dobu zavřu na zámek a zapomenu na ten svět pohádek...

Publikoval(a): myšpulinek, 7.2.2014