Mé básně
Mé básně
Anotace: Za všechno se platí, pouze čas neuplatíš. S úsměvem splácej, svůj dluh vzácnej..
Mé básně, jste mojí otázkou
i mojí odpovědí,
krásnou jste nadsázkou
a jste i mojí zpovědí.
Upadnete jednou
jistě v zapomnění,
ani kouzelník čas,
nic víc nezmění.
I vás,
k marnému úžasu,
bude hlodat zub času,
nepřemožitelný,
tak jako všechno kolem nás,
k ďasu!
Čas od času,
asi nejednou prokletý,
v tomto nečase.
Mnohaletý,
přeslabý jsi náš hlase!
I nemohoucí je můj pláč.
Proč, nač a zač,
musíme za vše platit daň?
Ať nežiji na dluh,
chci světu něco dát,
mozolnatou mám dlaň,
jak táhnu ten pluh,
zúrodnit zkusím dál,
zpustlou pláň,
nebo zanedbané pole.
Tím splatím svůj dluh,
to bude má role.
Čas je berňák,
neúplatně spolehlivý,
ukrajuje všem, stejným dílem,
nebývá lstivý.
Pouze my lidé,
jsme takoví,
divní patrioti,
lační, chamtiví,
až k zlosti.
Nadarmo se neříká,
že chuť roste s jídlem.
Máme problém,
jsme-li nenasytní.
Okusit a odolat!
Tomu, se říká,
pevná vůle.
Kvůli k tomu,
že pouze s ní,
vyhneš se smůle,
a budeš odolný.
Musíš pilně trénovat!
Tak slibně, silně to zní!
Všemocně všichni,
chtějí chytře radit,
však jak vyzrát nad ní,
málo kdo poradí.
Je to, asi ve hvězdách,
často upírám k nim hledí.
V mých snech a tužbách,
ony rady vyobrazí,
to ony, mi rády radí,
mojí cestu mi razí,
nikdy mě neodradí.
Však při mojí smůle,
snad to není jejich zvůle?
Jednou snad pochopím,
že i klopýtat jdeme-li,
je nezbytné
a maximálně poučné.
Je normálně nutné
i přesto být veselí!
Vždyť jsme lidé omylní,
zákonitě nedokonalí,
snad ještě normální,
přesto jaksi smutní.
Je třeba se zdokonalit,
hodně se přiučit,
často smíchem léčit.
Ctít jeho účinky,
chtít jiné přesvědčit,
že úsměv pusinky,
dokáže pře léčit,
všelijaké boly.
Kdo to ví,
nechť léku toho užívá,
a života tomboly
ať se nebojí,
má-li ústa laskavá.
Že pohnou i s voly,
co zapřažení v oji,
laskavá slova,
jsou-li tvrdohlaví.
Tak tahle slova,
už nejsou z mé hlavy.
Tak se to praví,
již spoustu let.
Jsou to pořekadla pravý,
vyslovil je moudrý a zdravý,
jistojistě mnohaletý kmet.
Všem ze srdce přeji,
dožít se a dospět,
v pohodě i v pokoji,
do moudrých let.
Proto buďme hodně veselí,
třebaže jsme nesmělí,
chtějme zkrásnit svět.
Se smíchem uspěli,
ti, co chtěli i nechtěli,
být,či nebýt umělí,
jen jaksi hravě
a zdravě,
smát se uměli.
Možná ani v hlavě,
o moc víc neměli,
přesto jejich gesto
a ego je okouzlující.
Přeji to s duše jim
i nám všem zbývajícím,
hvězdám vyšlým
kouzlo ozařující,
úsměv oživující
a velmi zvoucí.
Nechť jsou známé,
vyhledávané
a tuze žádoucí,
úsměvná díla,
ať nepohltí svět,
temné díry síla,
ani za spoustu let,
Budeme-li úsměvem spřízněni,
čeká nás vesmírem let
dostatečně příjemný!
Publikoval(a):
MKZ, 10.12.2013