Anotace: Úsměvy můžeme rozdávat i za darmo,ale oplácet by se mělo stejným dílem!

Pošlu úsměv do éteru,
na obavy se vyseru,
však se za něj nevěší,
ikdyž vím,
že na oplátku,
za tu větší nakládku,
můžu ocitnout se v chládku,
za mříží, v Bohnicích na bytu,
na ozdravném pobytu.

Nedostává se nám lásky,
nedostává se nám touhy,
darovat světu,
ze své masky,
na parketu,
úsměv pouhý.
Tak nač, jsme tu!?
Bez touhy,
život dlouhý,
bez lásky,
pouhý,mdlý
a nedokonalý.
Bez smíchu,
živoření neveselý
a truchlivý.
Aspoň že mohu,
chvála Pánu Bohu,
úsměvy své rozdávat,
svým bližním
bok po boku,
ze srdce věnovat,
A blok po bloku,
úsměvy své duše,
snad jednoduše,
rozeslat jiným,
jen znát dobré duše,
jenž umí,
úsměvy opětovat,
a ne, jenom čumí,
jako telata,
na nové vrata.
Kéž bychom více,
dokázali se radovat,
a nepočítali peníze,
co musíme nahrabat.

Publikoval(a): MKZ, 7.12.2013