Anotace: ...

Jsem tak ztracená.
Ale nechci se bát,
být jen mrtvé tělo a přitom živá se ti zdát.

Pomalu mizím.
Se srdcem plným zlomených snů,
těch z doby našich společných dnů.

Dnů, kdy jsem mohla vídat tvé oči,
tu třpytivou modř, ledové ostří.
Když stál jsi ve svém slunečním svitu,
a já poznávala tu děsivou hlubinu mého citu.
Tvůj úsměv, jenž prozářil mi den,
byl jsi jeden velký, nepřístupný sen.

Ale to je teď pryč.
Zbyla jen bolest, upadající vzpomínka,
na osobu, co mi srdce zamyká.
Toužím vdechnout ti trochu své lásky,
A vyhrát všechny své pomyslné sázky.
Zasvětit jim život, dobýt tvé srdce i duši,
Srdce si odemknout, otevřít oči.
Jsem navždy tvá.
Úplná.

Publikoval(a): ArtiiS, 29.10.2013