Touhy
Touhy
Víš jak to chodí,
každý hledáme svou tvář.
V opojení šel bys hned po ní,
ale cítíš tu zášť.
Vzdáleně bloudíš, nevíš kam,
v slzách se topíš možná to znám.
Cítíš strach ale chceš to zkusit,
nechceš se tím už dále dusit.
Cítíš tu chvíli tajemnou,
jen čekáš co se bude dít,
kolem krku máš ji najednou,
už bude jen líp.
Srdce ti buší jak jedoucí vlak,
v té kráse ale vidíš černý mrak.
Bouře se blíží,
cítíš to víc,
děláš že o tom nevíš,
zatím neděje se nic.
Tak moc se snažíš,
že to jen zkazíš.
Však jednou to poznáš,
svět bude náš.
Tolik pocitů,
myšlenky splašené,
všechny ty touhy vzdálené.
Říkáš že ti to stačí,
ale chceš víc.
V sobě to dusíš,
nadechni se z plných plic.
Vnímej tu chuť touhy,
kterou v sobě máš,
musíš jen doufat,
nic víc nenaděláš.
A tak letíš jako pták bez cíle,
v hlavě jen ta chvíle,
kdy zas spatříš tu zář,
urazíš dlouhé míle,
snad správnou cestou se dáš.
Publikoval(a):
F.., 3.10.2013