Anotace: Jenže každá jistota sebou nese ozvěny...

.

.

.


Od narození z dědiny, okouzlen vlakem
na zastávce nikotin a na konečné tak-též…
neoškrtaný kapitalismem…
,, členem vyšlechtěných plemen ´´
co na vaše nápady, vydělávají prachy…


jak králíky na maso, cílem, vychovala škola
v sériový produkt, co bude potřeba…
tvé ruce čekaj mozoly, od emulze montérky…
budeš brzo vstávat pro nezábavné prostředí…

na střední si prosperoval, vlezl si do prdele
bílé vdově bránil se, vyhrál, strojírenské soutěže…
po vyučování, užívá si, když, naučí se matiku
nestačil mu pouze papír, byl nejlepší v ročníku…

a tak vítej, hvězdičko, co maturitu máš
zařazený na linku, pozorně se snaž…
,, třeba povýší tě?? ´´
dodržuješ pravidla, věříš v dobrou přísahu…
jenže posunuli kolegyni, co dírou, znala povahu…



Od šesti do šesti, tak, pětkrát týdně…
zanedbal si rodinu, dávno, odletěla z líhně…
střední věk jen utíká, že nepočítáš roky
stejný logo oblíkáš, stálé, chlebodárné firmy…

každé ráno, rohlíkem, namažeš si máslo…
rozímajíc na čtverce než průvodčí pruďí…
na směně už těšíš se, až zahodíš zátku
na sedačce, usnul si, pak zazvonil budík…

dozrál si, jak topol, jenž lemuje koleje…
vrásky, kůže obdělaná, stejně jako kosti…
začíná nová senzace, nebude brát prostor
po ránu už erekce, téměř, nepoznaný symbol…



Poslední šance, smysl najít, rozchází se s věkem…
před polednem, v nákupní tašce, zrovna, elixír si neseš…
za dubovým stolem, sedíš, dolévajíc sklenici
pozoruješ kukačky, jak se ti vysmívají…

život už máš za sebou, inspirován v nehodu
darovat už nemá komu, čas, co získal v důchodu…
byla ti vším fabrika, vyždímala tě, odkopla
dala v kompenzaci milenku, co nemá ráda sex…

zůstáváš, státu na obtíž páč produkce je nulová…
za koloběh, dělníka, o tebe se nestará…
už nikam tě to netáhne, už po ničem netoužíš
právoplatný odpočinek si po hospodách zasloužíš…





Na jistotu, vsadil si – nechtěl mít problémy
jenže každá volba, sebou nese ozvěny…
ve stereotypu nezvěstný – stala se z něj droga
robotem tě naučil být – na mozek ti vlezla…

Na jistotu, vsadil si – nechtěl mít problémy
jenže každá volba, sebou nese ozvěny…
sotva si žít začínal, už tam lajny máš…
kus osudu si neprožil a volá už tě spát…

.

.

.

Publikoval(a): T.z.M., 12.8.2013