Anotace: hehe

Při blízké emigraci



V dalekých pláních, si postavíme hráz
kterou, nepřekročí mlha a neprorazí vlak…
pod měsícem kruhy, v záblesku svíce
padá, sněhobílá sukně, jenž, rosa hladí líce…

nenechá se zkrotit, má v pokušení prsty
až na druhý břeh, té nekonečné řeky….
napětí signál zapíná, v taktu, oceánské vlny
jenže, co neutiší polibek, to vyvolává pohyb…



V zanedbaných krajích, v zákoutí srdce….
v labyrintu ztrácím - tebe, tebe, tebe

v zanedbaných krajích, na gilotině srdce….
zastavíme čas, chci při tobě utéct…



Tak tě tedy má…. zdá se mi to zvláštní…
mezi stehna, se snažil vkrást a nakonec tě dráždí….
pokračování ve vodopádu, co nad letadly nás svírá
výkřik, se rozléhá jak explose a vše ztratilo význam….

na balkóně posezení, kde společníkem nikotin
chceš posunout se o kus dál, je potřeba si uklidit…
zničehonic, do hlavy, proniká, zákulisí porna…
a tu scénu vidíš jinak, než když si lovit začal….



V zanedbaných krajích,… za vlasy tě vezmu
do labyrintu jsem vsadil – tebe jako ženu…

ještě se ti nezapíná, reflex, sebezáchovy srdce
tak zastavíme čas, chci při tobě utéct…

Publikoval(a): T.z.M., 4.8.2013