Anotace: V pohádkách je všechno snazší.

Žily, byli kdys dva bratři,
tento příběh těm dvoum patří.
Ó, jak silné to jejich pouto,
Však lidé? Či zvířata jsou to?
Jeden hrbatý,
s páskou přes oči.
O holi z domu
ráno vykročí.
Druhý zas,
jak bez nosu vypadá,
to jak pýcha jeho nos
zvedat se nabádá.
A mozek svůj
si veze na trakaři.
seno z vozíku
v hlavě se nezapaří.
Putovali spolu světem,
do nejkrásnějších krajů,
však v Čechách zabloudili
u hlubokých hájů.
V Krušných horách praví se,
jsou skřítci, divoženky,
co kradou peníze,
tak bacha na peněženky.
Mladá, krásná divoženka,
hloupému ošálila zrak
chybí mu jeho peněženka,
ale slepý hrbáč ten to zmák.
Ovšem Pyšný hlupák naštval se,
že hrbáč má teď víc než on,
šrajtofli mu ukradl
a běžel s ní dom.
Však hlupák jeden zapomněl,
že v lese jsou i skřítci,
pidilidi mrňaví,
maličtí mužíčci.
Okradli hlupáka,
než bys řekl švec.
A doma potom zjistil,
jaký je tupec.
Tak vydal se hlupák,
bratra odprosit,
avšak našel tam jen mládence,
s kráskou klábosit.
Teprve po chvíli,
v něm svého bratra zřel,
padl na kolena
a tiše zaúpěl.
Však byli už daleko,
bratr zrádce neslyšel,
Našel si tu pravou ženu,
byl jejím líčkem okouzlen.
Teď slouží hlupák trpaslíkům,
by svůj dluh si splatil.
Hrbáč dostal krásu darem.
Hlupák bratra ztratil.

Publikoval(a): Naty95, 27.6.2013