Anotace: lásku si musí člověk osahat...až poté pozná, zda je ta pravá...

Jsme milenci a cvoci,
uprostřed svaté noci,
a máme strach,
z obrazů na stěnách.

Hřeje mě ten pocit, kdy záclony se sotva hnou,
V hodině, kdy jsi mou.
Křídla se nám lámou,
až budem láskou dávno prodanou.

Až prozradí nás den,
tak v jeden velký sen,
se promění,
ta chvíle souznění.

Pak vynoříš se z mělka,
a každá druhá lelka,
bude přednější,
než ten kluk včerejší.

Byli jsme milenci a cvoci,
uprostřed svaté noci,
ikdyž já pořád jsem,
ale sám, se srdcem pod drnem.

Publikoval(a): Jarous95, 10.5.2013