Anotace: Báseň o bezmoci, marnosti a slabotě.

Vidíš, slyšíš a přece nemůžeš.
Naslouchat a jen se vnitřně rvát, s bezmocí se nedá potýkat.
Bezmoc tě bude užírat, život ti začne utíkat.
Nevíš, netušíš, přemýšlíš, jak jinak?
Kdo ti světlo podá, kdo se za tebe prodá?

Osud ví co chce, už ví kam člověka zanese.
Proč ten člověk ubohý, nepoznal minuty budoucí?
Proč se bojí osudu a věří na smůlu!
Malou radost, malou pozu udělej a bezmoci zamávej!
Utíkej, neboj se, nezastavuj.

Sobě radost udělej, druhým radost svou neprodej.
Ta malost veselá, je radost veliká.
Radost veliká je v tobě ukrytá.
Neumíš-li hledat, neumíš se radovat.
Jen poznání je štěstí.
I to zlé a bolavé myšlení, je velké štěstí.

Cizí marnost není tvá, cizí smůla nechť se ti vyhýbá.
Neposlouchej bezmoc druhých, nepatří ti.
Nech ji hlavě duté!
Začni rychle počítat, v tichu, v hlavě, jen sám za sebe.
Třeba do sta, možná dokola.
Hlavně bezmoc nepoznej!

Osobnost jsi jediná, vyjímečná, zrozená.
Vstávej s ní a usínej bez ní!
Pak se naučíš sebe řádně milovat a před nikým neutíkat.
To jes pravda veliká, mysl nezná hlupáka.

Publikoval(a): PRINCC, 2.4.2013