Pohádka...?
Pohádka...?
Slunce každé ráno
rozčesává tvoje vlasy
a vplétá do nich
zlaté nitky,dětských snů
A v nich princ
jenž meč svůj tasí
s lítou saní,tisíc dnů,
bojuje i osud prosí
pro dívku,tu,ve věži
To je láska,srdce hlásí
lehká je,jak pápěří
stačí slůvko,nečekané
odletí a není ji
poznáš li však...
je tak krásná
barevná jak motýli
Někdo jí má,plné srdce
jiný na ní nevěří
někdy skončí okamžikem
jinou nic už nezboří
Pohádka,vždy šťastný konec
kvůli dětem, musí mít
princ už líbá krásnou dívku
životem s ní může jít
Pročpak jenom
nám,těm velkým
štěstí takhle nepřeje
pápěří k nám přiletělo
lásko,to je naděje...
Publikoval(a):
rtep777, 30.1.2013