A někde v hloubi cítíš,že nejen inspirací byl,ale i mostem k Tobě samé,v zrcadle očích druhých,poznáme sami sebe nejlíp. Co vlastně vnímáme,cítíme a žádáme od těch,co nám nablízku jsou?
Může to být hříčka pouhá,co vyláká za dne netopýra?
Pošetilost starce co vezme hůl do rukou zas a do hor vysokých vydá se napospas,touze spatřit z vrcholu Svět?
Nebo snad zaslepení podobné Slunci záře,když vniká nám do očí a my za ni chceme nahlédnout?
Otázek spousta,jako odpovědí k nim..jen čas dá nahlédnout pravdě podstaty našeho Bytí tady.
Láska..tak obsáhlé to slovo,vzdá mu někdo dík i za cenu přibití na kříž?

20.8.2014 21:15 | Freequency

Potácím se nad propastí,
mezi rozumem a slastí.
Ale mám to pod kontrolou,
už začínám kapitolu novou :))

Vím, měla bych se obrnit proti takovým věcem, ale pak bych neměla o čem psát :) byl mi inspirací :)

15.11.2012 22:38 | Micheeelle

Velmi pěkná básnička. Krásně vyzařuje pocity autora. Beznaděj, vztek a lítost.

14.11.2012 5:11 | Krokyno

Je to pravda, co říká děda včela, ale v tvym věku se srdci špatně poroučí. někdy je dobré víc brzdit, než zjistit, že jsem vyjel ze své cesty.

Srdce je často zrádce,
tak nemít ho za vládce,
mnohem,mnohem lepší je,
než bolesti galeje.
RM.

12.11.2012 17:03 | Robin Marnoli

Bylo by dobré si vše řádně ujasnit a pak podle toho jednat. Stavy - "já nevím", nejsou dobré.

12.11.2012 9:49 | děda včela