Anotace: Vnímám to jako biblický pohled na současný stav našeho světa a nás lidí (přesto zde není myšlena kolektivní vina, spíše ta osobní).

Zamýšlím se nad tím, co je to vina.

Vina mačká, tlačí plíce,
že nemůžeme popadnout dech.
Je to pech,
žít život čestný, krásný
je úkol nesnadný a vzácný,
který tíží nás víc a více.
Vinou viny, když jdeme, klopýtneme.
Přímo hledět?...
Právě to, nemůžeme!

Vina velmi ochromuje srdce
a…lásku z něj vyhání.
A co víc?
Vinou viny jsou naše ruce
„krví“ potřísněné.
Naše ruce, k práci stvořené,
a také k hlazení,
takto potřísněné,
radost z tváře jiným zahání.

Všichni jsme vinni
i kdybychom ty nejzbožnější písně zpívali,
všichni jsme vinni
i kdybychom stále, "Pane, Pane" volali.

Tady vše končí.
Konec a tečka.
Nás zachrání kdo?...,
z toho nekonečného kolečka.

Však, přece,… je tu jeden Pán,
Písmo to jasně praví nám.
Panně se narodil a do jeslí byl dán.
Přece, On, … On za nás byl potrestán.

Ve tvář Mu plili,
do těla Mu hřeby vbili,
na kříž Ho pověsili,…
a v bok Jeho, kopí vrazili.

Když On zemřel,
místo nás zemřel,
pak Ho z kříže sňali,
a do hrobu dali.

V hrobě však nemohl být zadržen.
Vstal!
K Bohu se navrátil, nepřemožen.
Nám Ducha svého dal!
Náš Pán!

Publikoval(a): Mišák54, 23.10.2012